Návrat kolektivní viny na Wikipedii?

Před 20 lety, v lednu 2001, vznikla Wikipedie. Dnes pro všechny zcela samozřejmý zdroj informací. Za těch 20 let obsáhla skoro 300 jazyků, přičemž největší počet (zhruba 5 milionů článků) je v angličtině. O dva roky později, v listopadu 2002, vznikla i Česká Wikipedie. Wikipedie je bezesporu mimořádný vklad do celosvětového znalostního dědictví, bohužel ale, stejně jako jiné vynálezy, se v průběhu času stala zbraní. V tomto případě zbraní v dezinformační válce.

Napadlo mě to, když jsem zabrousil náhodou na heslo české Wikipedie, nazvané „Český svaz bojovníků za svobodu“. Na první pohled nejde o text, který by napsal některý z členů nebo nějaký historik, ale vyřádili se tu hlavně aktivističtí trollové. Členové by to totiž celé nepojali jako nenávistný sebeobviňující článek a pro své vzory by si nevybrali, že svaz „bojkotují některé významné české instituce“, jako je Senát a pražský magistrát.

Snaha po „té jediné správné“ interpretaci tu z toho trčí jak sláma z bot. A je to spíš smutné než hrozné čtení. Aby bylo jasno, nechci tu polemizovat, zda vedoucí spolku, pan Vodička, byl či nebyl spolupracovníkem Veřejné bezpečnosti (asi byl) a už vůbec ne, zda byl členem Komunistické strany (také). Konec konců, i v lavicích „významné české instituce“ Senátu sedělo po roce 1989 pár desítek lidí, spojených s komunisty a zdaleka všichni nepatřili ke KSČM. Vzpomeňme namátkou jen pana Pitharta, Štěcha či Kubery.

Odstřelit kvůli panu Vodičkovi celou organizaci je nízké. Zmanipulovat veřejný wiki-profil pak není žádné hrdinství, jak si patrně tito anonymní škrabáci myslí. Resp. je asi stejné, jaké projevovali lovci hlav za mccarthismu či „politicky uvědomělí“ občané u nás v 50.letech.

 

99% mccarthismu

Svaz bojovníků za svobodu „sdružuje účastníky národního odboje za osvobození ve druhé světové válce a jejich pozůstalé“ se dozvídáme na začátku a to je kousek textu, s nímž lze souhlasit. Většina ze zbylých 99 % textu ale už jsou jen žlučovité „kontroverze“. Když to člověk čte, jako by se vracel do let před padesáti lety, kdy velmi podobné texty, jen s opačným znaménkem, četl ve schválených slovnících tehdejší doby „totalitního temna“.

Drtivá většina informací o spolku je tvořena rozbory „kontroverzních osobností“ a hrůzami, že např. spolek neoprávněně využíval dotace, neb se mu nedařilo „věrohodně doložit některé výdaje spojené s provozem spolku či organizování akcí“ v letech 2016-2018 (2 roky ze 30). Bože můj! Česká televize začerňuje smlouvy a nikomu to nevadí. Kolik jen tu máme politických neziskovek, o kterých by se mohlo říci též! V žádné z nich ale nejsou členy lidé, kteří riskovali své životy v odboji za války, byli vězněni, mučeni a často unikli popravě jen shodou okolností.

A to je to, co mi na škatulkování vadí – že nelítostný McCarthyovský duch, který se tu vznáší nad vodami, špiní čest stovek statečných lidí, kteří se kdysi uměli postavit smrti tváří v tvář.

Ten jedině-správný-uvědomělý-demokratický wiki-text tu úplně pomíjí, kolik lidí existuje v seznamech jeho členů a tzv. spolupracujících spolků. Naštěstí pár reálných dat najdeme i zde:

„V rámci svazu působí pět autonomních sdružení:

Sdružení domácího odboje a partyzánů (SDOP-ČSBS)
Sdružení Českého národního povstání (SČNP-ČSBS)
Sdružení politických vězňů a pozůstalých (SPVaP-ČSBS)
Sdružení zahraničních vojáků 2. světové války (SZV DSV-ČSBS)
Sdružení přátel interbrigadistů (SPI-ČSBS)

Členem ČSBS jsou i spolupracují spolky:

Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých
Sdružení čs. zahraničních letců – východ
Kruh občanů České republiky vyhnaných v roce 1938 z pohraničí
Společnost Ludvíka Svobody“

Každý název sdružení rozevírá věnec historických reminiscencí – co odvahy, přemáhání, strachu a obětavosti je asi v osudech jejich členů! Bez ohledu na to, že tu jsou jistě i tací, kteří nebyli tak „uvědomělí“ a neprokoukli komunismus jako dnešní demokraté (např. europoslanec Telička – bývalý člen KSČ, předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský – bývalý člen KSČ, předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal – bývalý člen KSČ, prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý – bývalý člen KSČ atd.).

Rád bych viděl u wiki-hesla o České televizi seznam, kolik soudruhů tam kdy pracovalo, kolik pracuje – a to vč. poznámky, že kandidátem do KSČ byl i současný ředitel České televize Petr Dvořák! To by ovšem demokratickým trollům, co plní nenávistí wikipedii, musely ruce upadnout, aby pošpinili takto Senát či „naši Českou“.

 

Bezejmenní stateční, ukrytí pod špínou Wikipedie

Chci se tady proto zastat nikoli pánů Vodičků a jiných, to ani náhodou, ale těch stovek stárnoucích, bezejmenných statečných, kteří chodí ve starých sakách, opírajíce se o hůlku, často jako jediní z veřejnosti, na slavnostní kladení věnců u památníků obětem fašismu. Tihle (oproti dnešním wiki-trollům s iphonem a lattéčkem) skutečně bojovali a krváceli. Jejich kamarádi umírali, byli mučeni, celé rodiny deportovány do koncentračních táborů a tam bez milosti likvidováni a často za mnohem jemnější projev, než který dnes najdeme na sítích, a bohužel i v mnoha politických heslech této dezinformační neolevicové liberální Wikipedie. Naštěstí není Wikipedie jen politická, ale je tu i spousta hesel, které se týkají matematiky, přírodovědy, historických a geografických dat a ty naštěstí ještě trollí nenávistí nenasákly.

Chtěl bych tu proto říci nahlas, že si stále vážím těch skoro neznámých devadesátníků a devadesátnic, kteří jsou dodnes členy těchto spolků. Degradovat jejich odvahu, plivat na jejich životní osudy kvůli pár lidem v čele (ať už jsou jacíkoli) je ohavný návrat kolektivní viny. Není na tom pranic demokratického a ti, kteří to dělají, si zaslouží jen pohrdáni.

Zpět

Novinky z blogu

Zobrazit vše