Hlavní pilíře důvěryhodného státu

Je léto. Doba toulek, odpočinku. Doba vzpomínání a času, který nám dává možnost přemýšlet, aniž by nás stresovalo, co musíme ještě zařídit večer, zítra, pozítří… Je právě chvíle, kdy nemusíme nic. Ani sledovat diář a strhaně řešit, jak to stihnout zítra být na dvou poradách najednou…

Požehnáno budiž proto léto,

doba dovolených a možnosti se nadýchnout. Pod kolama ubíhá žírná českomoravská krajina a člověk sní, proč nemůže být na světě takhle krásně neustále.

No a když už uvažuje, jaké by to mohlo být… říká si, co tomu vlastně brání. Proč vlastně není tak skvělě, když máme tolik chytrých lidí v čele tolika politických stran? Jenže – cožpak některá strana chce krásnou a pohodovou zemi? Když se podíváte do programů, je to plné velkých slov a „silných“ idejí. Plné „velkých řešení“, „mobilizací“, „garancí“, vůdcovských projevů“ a tak dále. Že by tam ale bylo něco o krásné zemi a šťastných lidech, to ani ne.

A tak se podívejme, jak by mohla naše země vypadat, aby byla pro nás, pro naše sousedy a naše děti, krásným místem k životu… Tohle není žádný konkrétní partajní volební program. Jen pár základových kamenů pro dobré klidné žití. Pilíře dobrého a užitečného státu.

Život není o latéčku v pražské kavárně,

ale o tom, chodit do práce a mít svou práci rád a dělat ji dobře. Proto je tím nejdůležitějším, aby věci veřejné fungovaly, jak mají. Abychom se na tu práci mohli soustředit. Nemusí nás o tom nikdo přesvědčovat v nedělním videu. Lidé dobře vědí, kdy to funguje a kdy ne.

Myslím, že je asi v podstatě jedno, která strana bude po říjnových volbách vládní a která opoziční. Některé problémy budou muset totiž řešit tak jako tak stejně. Ano, jistě, existují části politických programů, které mají smysl, jen když je u moci tahle a ne jiná strana (jako třeba různé rozhazovačné sociální programy, pokud je v čele levice, nebo genderové šílenosti, pokud jsou v čele liberální demokraté). Ty ale nejsou moc důležité, i když se o nich mnoho mluví. Důležitější jsou ty části, které tam jsou vždycky.

Ve všech programech. I když některé o nich cudně mlčí (nejsou totiž dost „sexy“). Musí tam totiž být. Musí, i když je jim věnováno málo pozornosti. Nejsou totiž dost cool, dost extravagantní, aby přilákaly svou kontroverznsotí voliče. Jenže bez nich se nedá dost dobře žít. Vlastně vůbec ne dobře žít.

A tak se podívejme navzdory tlustým předvolebním programům (které krom novinářů, co to mají za povinnost, nikdo nečte), co by takový předvolební program o obyčejném štěstí mohl nabízet…

 

Preambule první: Obyvatelé mají chodit do práce (protože někde se ty peníze na silnice, školy a nemocnice vzít musí), ale práci nechť dělají rádi a co možná dobře. Takže jí musí být dost, být pestrá, slušně placená a nikdo se nesmí zadarmo vézt. A půlku z ní nesmí zabrat papírování, jak jsme pracovali.

Preambule druhá: Domov, to je v prvé řadě bezpečí. Nejenom pro děti, pro každého. Armáda a policie tu jsou do toho. Ne aby pokutovaly špatné parkování nebo křičeli, že bez útočných vrtulníků za miliardy vůbec za nic neručí, ale abychom mohli bez váhání svěřit kterémukoli policistovi své dítě a když se přivalí velká voda, věděli jsme, že nás v tom „ti kluci a holky“ prostě nenechají.

Preambule třetí: Šťastná a bohatá země musí být vzdělaná, jinak si na ní smlsne kdekdo zvenčí i zevnitř. Nestačí, aby byla vzdělaná jen elita, jen nějaká sociální vrstvička. Tohle musí platit pro všechny – a kdo brání dětem se vzdělávat, musí to pocítit. A vzdělání nesmí být balast, žádné prázdné opakování, ale schopnost promyslet věci, udělat si názor a za tím názorem potom stát – takovou by měla být také zkouška, kterou se pouští dítě do života…

 

To jsou ta pravidla a zákony, která nám umožňují žít slušný život,

s rovnou páteří a bez obav z budoucnosti. Protože když je z programu vyškrtáte, nebudete mít pořádně co jist, kde bydlet, budete se bát vyjít na ulici a budete mít problémy s obyčejným životem v obyčejném domě.

A tak, jak jsem jezdil po českomoravských městech a krajině, myslel jsem na to, jaké jsou ty pasáže, kterými nás v předvolebních kampaních nikdy nikdo neoblažuje. A vyšlo mi z toho následujících několik oblastí. Skutečných pilířů rozumného a spravedlivě řízeného státu.

Jsou tak samozřejmé, že je skoro nevnímáme. A začínají nám chybět, až když o ně přijdeme. Jako o tu sůl v pohádce s Janem Werichem…

Máte-li chvilku, pojďte se na pár těchto vybraných oblastí, které tvoří dobrý stát, podívat hlouběji…

Bezpečnost

Školství

Zemědělství

Zpět

Novinky z blogu

Zobrazit vše