Bezpečnost

Už nějakou dobu – chvályhodně, ale ne moc systematicky – probíhá bouřlivá debata o rozpočtu ministerstva obrany. Vzpomeňme jen hádek kolem 10 miliard Kč z přelomu roku 2020/2021, kvůli kterým chtěl rezignovat ministr Metnar. Šlo však jen o viditelný cípek problémů. Armáda a celý český obranný průmysl jsou totiž dlouhodobě výrazně podfinancované.

Třeba si uvědomit, že v obranném rozpočtu jsou dvě hlavní „rodinné“ obálky, do nichž rozumní hospodáři vkládají peníze, aby je neutratili jinde. První jsou technické inovace a druhou provozní náklady. Do první se dávají peníze na financování inteligentních zbrojních systému budoucnosti, do druhé finance na nájem kanceláří, nákup ponožek, střeliva atd.

Ani jedna z obou obálek není zvlášť tlustá. Za poslední roky naštěstí aspoň ta na ponožky, střelivo a letecký benzín nestrádá, druhá však vypadá hodně hubeně. Řekněme to na rovinu, investiční podpora českého obranného průmyslu je nedoceněná a slabá. Zřejmé to je ve srovnání s jinými evropskými zeměmi. Na podzim loňského roku se proto na půdě Poslanecké sněmovny, pod mou patronací, uskutečnil seminář, kde zástupci významných českých firem z oblasti obranného průmyslu jako je Czechoslovak Group, Česká zbrojovka, Omnipol, Meopta a další vysvětlovali podobu podpory, kterou by měl rozumný stát svým obranným složkám poskytovat.

Hovořilo se tu o potřebné podpoře G2G kontaktů, bankovních garancí pro exportující společnosti nebo diplomatické podpoře společností podnikajících v obranném průmyslu. Ministerstvo obrany sice zřizuje agenturu, přes kterou budou moci tuzemské společnosti prodávat vojenský materiál do zahraničí (od letounů přes radary, vojenská vozidla, malé ruční zbraně až po sofistikované softwarové systémy), český obranný průmysl ale potřebuje především investiční zajištění.

Investice ale negenerují jen sofistikované zbraňové prostředky. Stimulují též vysoce kvalifikovaná pracovní místa, jakých už dnes český obranný průmysl zaměstnává na tisíce. Na ně jsou navázány jejich rodiny, které tvoří další desetitisíce obyvatel České republiky.

Vložené peníze se přitom státu bohatě vrací. Investujeme-li zhruba 70 miliard korun do nových pásových bojových vozidel pěchoty, samohybných děl ráže 155 milimetrů, ručních palných zbraní, cvičných bojových letadel a protivzdušného systému, získáme tím výhledově  27 miliard Kč pro české firmy, 65 miliard pro HDP, 29 miliard do daňových odvodů, skoro 2 miliardy do výzkumu a vývoje a podpoříme tím vznik či udržení okolo 24 000 pracovních míst.

Zejména v době, kdy se nepřestáváme potýkat s dopady epidemie koronaviru, je proto nutné podporovat český obranný průmysl, jeho klíčové společnosti a subdodavatele. Jednou z investičních výzev pro stát může být v současné době třeba vyplácení záloh firmám z obranného průmyslu. Něčím se začít musí a toto by byl dobrý začátek.

Armáda není pro parádu. Je poslední záchranou v krizových situacích, což se ukázalo o povodních po roce 2000 i za loňské a letošní pandemie, kdy armádní tým pod velením generála Petra Procházky úspěšně zajišťoval odběrová a testovací střediska, pomáhal s převozy pacientů, distribuoval materiál atd., co nikdo jiný zajistit nedokázal.

Poznámka pod čarou: Armáda samozřejmě není jediným kvalitním ochranným útvarem v zemi, pochvalu si zaslouží také Policie ČR a jednotky IZS. Zvláště policii třeba důsledně podporovat a udržet její vysokou profesionalitu, tím spíše, že se dodnes nevzpamatovala z odchodu mnoha profesionálů, kteří odešli zklamáni po podivném sloučení obou prestižních útvarů (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality) v roce 2016.

zpět na 5 pilířů

Zpět

Novinky z blogu

Zobrazit vše