Školství

V současnosti se samozřejmě řeší především problém distanční výuky, který jen urychlil a zviditelnil problém přílišného množství informací. Navíc masivní „nalejvárna“ vznikla v době, kdy získat informace přes encyklopedie a odbornou literaturu bylo časově náročné a pracné a bylo proto nutné většinu nosit v hlavě. S rozvojem internetových dat je tomu jinak. Důležitější je nyní. jak informace ověřit, případně jak získat ne zcela korelující data (např. jak najít hlavní odlišnosti u nepřesných dat).

Cílem rozumné vlády by proto mělo být snížit hodiny přímé výkladové výuky ve prospěch samostatné distanční práce s důrazem na projekty.A to samozřejmě za dozoru a pomocí konzultací vyučujících.

S tím souvisí i technická základna. Nejde  jen o počítače a slušné internetové připojení (i když to je nezbytná podmínka), ale také o určitý konsensus, jaký typ softwaru je pro distanční práci vhodný. Zde třeba říci, že pandemie výrazně urychlila dlouhé neplodné přemýšlení a hádky mezi softwarovými nadšenci a konzervativci. Ve školách se za poslední rok etablovaly MS Teams, GoogleMeet, Skype a méně některé další programy. Drtivá většina učitelů se s nimi naučila zacházet a lze očekávat, že se stanou základnou pro další projektovou výuku.

Důležité je ale přestat s vizionářskými pokusy na dětech, které znevýhodňují a poškozují majoritní populaci. Ve jménu rovných příležitostí a posílení minorit se poškodila majorita, z hlediska společnosti tím došlo k všeobecnému poklesu kvality. To, co mělo zvýšit celkovou kvalitu, ji naopak snížilo a to jen proto, že k jinak správnému přístupu k posilování jedněch, přistoupilo z principu ideologicky akceptovatelnému poškozování druhých. Své k tomu mohou říci všichni pedagogové, kterým inkluze nadělila do tříd několik dospělých asistentů (některé školy tak paradoxně mají asistenty, ale nemají učitele).

Vynikající učitelé dřívějšího systému speciálních škol, kteří se zaměřovali na práci s dětmi, vyžadujícími zvláštní péči, mohou dnes působit jen na zlomek svých svěřenců. Mimochodem  i na označování těchto dětí je znát regres jazyka, kdy místo jednoduchého označení nastupuje množství korektních opisných výrazů. Přirozená komunikace se tak byrokratizuje stejně jako před rokem 1989.

Mimochdoem skupina více než šedesáti francouzských poslanců navrhla zákon, který zakazuje genderově neutrální slova, protože prý poškozují francouzský jazyk a v budoucnu by ho mohla zcela zničit!

Dalším z důležitých vzdělanostních pilířů jsou odborné školy. Tím, že se stát vzdal práva na řízení potřeb jednotlivých oborů (které jen částečně nahrazují akreditační komise), chybí dnes na trhu práce řada profesí (instalatéři, zámečníci, kominíci…). některé (např. hodináři) už téměř zanikly. Firmy, které nemohou sehnat specializované profese, ze zoufalství uvažují, že zřídí své vlastní střední školy – dokud se ovšem neseznámí s množstvím obecných požadavků, které taková škola musí dodržovat. Výsledkem je, že roste počet studentů, kteří mají zájem o výuku jen několika konkrétních předmětů, zbytek výuky (ze svého hlediska víceméně správně) považují za balast a přítěž.

Základním principem jakékoli demokratické vzdělávací strategie proto musí být, že

  • státní školy pokrývají všechny potřebné profese pro bezproblémový chod státu a obcí,
  • reagují dopředu na demografická data a očekávanou pracovní poptávku,
  • zajišťují kvalitní vzdělání aniž by přitom poškozovaly minority či majoritu a
  • může na ně každý, kdo nemá finance na komerční studium.

Měl by zároveň přestat destrukční trend, kdy jsou otevírána mezioborová studia na základě jiných než praktických potřeb. Týká se to především různých „ideově správných“ předmětů jako jsou gender studia, jejichž výsledkem jsou desítky absolventů, kteří později zjišťují, že na trhu pro ně není práce (pokud se nezačnou živit v rámci dotačních programů EU). Je to obdobné výcviku novinářů, kdy bychom měli akceptovat model aplikovaný na žurnalistických školách v anglosaském prostředí už desítky let – kdy studium médií či žurnalistiky je primárně dvoj oborové a výsledkem není pouhý znalec médií,a le novinář se specializací např. průmysl, zemědělství, kultura, ekonomika apod.

zpět na 5 pilířů

Zpět

Novinky z blogu

Zobrazit vše