Lidovky.cz | Dominik Stein | 8. září 2022
Ačkoliv se Přísaha Roberta Šlachty ve sněmovních volbách neprosadila, nyní to zkouší znovu ve volbách komunálních a senátních. Sám předseda hnutí, bývalý šéf policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu kandiduje na starostu v jihomoravských Pohořelicích, kde bydlí. Do senátních voleb hnutí vysílá jediného kandidáta, bývalého ministra kultury a exposlance za ČSSD Antonína Staňka.
„Když se podíváte na současnou situaci a způsob, jakým jsou dehonestováni současní členové vlády nebo představitelé sněmovny, tak zjistíte, že to, čím jsem si procházel, byl ještě slabý odvar. Cítím v naší rozdělené společnosti silnou neochotu vnímat jiný názor a hledat v něm jakoukoliv stopu racionality,“ říká v rozhovoru Staněk.
Lidovky.cz: Proč jste si pro podporu do senátních voleb vybral zrovna Přísahu Roberta Šlachty?
Přísaha mi svou podporu nabídla a já jsem za to rád. Získat si jejich důvěru nebylo jednoduché – pan Šlachta se velmi rozmýšlí, koho podpoří a nepodpoří, s kým bude spolupracovat a s kým ne.
Důvody, proč jsem si já vybral právě Přísahu, jsou mnohé: volební program hnutí ukazuje, že jde o velmi seriózní subjekt, který je proevropský a který chce být součástí NATO – ovšem s tím dodatkem, že je důležité posilovat pozice našich zástupců v těchto organizacích a být respektovaným členem, ne pouze příjemcem cizích iniciativ a nařízení. Taktéž se mi zdá, co se týče sociálních oblastí, školství, energetiky či obrany, že tento subjekt je blízký tomu, co se mi zamlouvá. Tomu, co dříve bylo blízké sociální demokracii. Rozhodně nejde o nesystémové hnutí.
Nejsilnější akcent ovšem přikládám tomu, že to byla právě Přísaha a její vedení, které mě dlouhodobě podporovalo v mém boji se silami, které jsou přisáté na státní rozpočet a se státními prostředky nakládají nehospodárně.
Národní galerie obcházela zákon, zjistil NKÚ. Uzavírala smlouvy bez soutěže
Lidovky.cz: Pochybení v oblasti hospodářské činnosti jste z pozice ministra kultury kritizoval i u ředitele Národní galerie Praha Jiřího Fajta, když jste ho odvolával…
Vidíte a v polovině července letošního roku přišlo stanovisko Nejvyššího kontrolního úřadu, který provedl kontrolu v Národní galerii a potvrdil v podstatě všechna má zjištění, respektive zjištění kontrolního úseku ministerstva kultury, které jsem tehdy spravoval. Nikdy nešlo o žádný osobní revanš vůči nikomu a jsem rád, že se to prokázalo. Tento fakt a okamžik hrál velkou roli, když mi Přísaha v čele s Robertem Šlachtou svěřila svou důvěru.
Lidovky.cz: Jak vůbec nyní vzpomínáte na toto období, které bylo zakončeno vaší demisí a odchodem z vlády?
Na každé období ve svém životě člověk vzpomíná tak, že si vybavuje spíše pozitivní momenty a ty negativní víceméně zapomíná. I v tomto případě je to obdobné. Setkal jsem se v té době s úplně jiným tlakem, než na který jsem byl zvyklý z mého dosavadního působení, například ve funkci primátora Olomouce.
Nicméně když se podíváte na současnou situaci a způsob, jakým jsou dehonestováni současní členové vlády nebo představitelé sněmovny, tak zjistíte, že to, čím jsem si procházel, byl ještě slabý odvar. Cítím v naší rozdělené společnosti silnou neochotu vnímat jiný názor a hledat v něm jakoukoliv stopu racionality.
"Šli jsme po kvalitě, nikoliv po kvantitě."
Robert Šlachta pro Lidovky.cz zakladatel a předseda hnutí Přísaha
Ani dnes při retrospektivním pohledu však nemůžu říct, že jsem měl postupovat jinak – vedla mě pouze snaha o větší transparentnost a zefektivnění resortu. Razil jsem boj s těmi, kdo mají dotační tituly k vlastnímu prospěchu a veřejný zájem je u nich až na druhém místě. Jediné, co bych změnil, by asi byla komunikace.
Lidovky.cz: Ve vyjádření pro Deník N jste zmínil boj s „nedotknutelnými“. O koho se konkrétně jedná?
Obecně se jedná o všechny subjekty, které jsou přisáty na státní rozpočet a dotace a nevyužívají tyto finance hospodárně. Nedotknutelní jsou proto, že je chrání gloriola značící, že jsou jediní správní, spravedliví a vyvolení. V dnešní rozdělené společnosti občas člověk získá v jedné oblasti a pro jednu skupinu lidí nálepku reprezentanta správného názoru a ta mu zaručuje, že je poté přijímán velmi nekriticky i v jiných oblastech.
Z dolní komory do horní
Lidovky.cz: Váš poslanecký mandát vypršel ke konci října 2021. Co vás vedlo k tomu, že jste znovu nekandidoval na poslance, ale raději jste se rozhodl pro senátorské křeslo?
Já jsem především ukončil své členství ve straně ještě v průběhu svého poslaneckého mandátu a po jeho skončení jsem nevyhledával žádnou další stranu, do které bych vstoupil, jelikož jsem neměl v danou chvíli takovou potřebu. Nicméně když se jednou člověk stane trochu politicky aktivním, tak ho již nenechává veřejné dění klidným. Já jsem vždy i svým studentům říkal, že jedinec by měl mít snahu do veřejného dění vstupovat a svět kolem sebe ovlivňovat. Takže jsem se rozhodl, že budu jako nestraník kandidovat ve volbách do Senátu.
Lidovky.cz: Uvažoval jste o kandidatuře s podporou některých jiných hnutí nežli s Přísahou?
Vážně jsem o tom neuvažoval. Jsem člověk, který je systémový, sociálně zaměřený a uznává spíše tradiční hodnoty. Když se podíváte na dnešní rozložení politických sil, tak vládnoucí pětikoalice má své kandidáty a své směřování, členství v ANO jsem aktuálně nezvažoval a pak jsou zde již jen strany, které z nějakého důvodu – kterých může být více – nejsou v mém hledáčku, tedy SPD, Trikolora či KSČM. Pokud bych postoupil do druhého kola senátorské volby, tak se však nebráním tomu hledat tematický průnik se stranami, jejichž kandidáti zvoleni nebyli.
Lidovky.cz: Předseda Přísahy je minimálně pro část veřejnosti dosti kontroverzní osobou. Například bývalý premiér Petr Nečas (ODS), jehož vládu ukončil právě policejní zásah vedený Šlachtou, nazývá celé hnutí „fízlpartají“ a Šlachtu konkrétně obviňuje z „estébáckých praktik“. Hnutí se minulý rok nedostalo do sněmovny. Nemůže vám vlastně podpora tohoto subjektu ublížit?
Samozřejmě, že může, ale to mi může uškodit jakékoliv členství v jakékoliv straně. Když se podíváte na ČSSD, tak zjistíte, že mnoho jejích současných představitelů nyní nekandiduje pod jejich hlavičkou, protože asi mají dojem, že by jim to mohlo ublížit. To mě třeba velmi mrzí.
Ale zpět k Přísaze. Ne každému může být Robert Šlachta a jeho hnutí příjemné, ne každý se ztotožňuje s jeho postupy. Nicméně zde bych rád podotkl, že policejní vyšetřování je pouze jednou částí procesu konání orgánů činných v trestním řízení. Jestliže policie byla přesvědčena, že jsou důvody konat, tak konala – něco jiného je pak obvinění prokázat. Tedy já toto nevnímám jako negativní, naopak. Vnímám Přísahu jako jediné hnutí, které není zatěžkáno žádným skandálem.
Lidovky.cz: Již jste nakousl váš odchod z ČSSD. Jaký je váš vztah s jejím současným vedením? Tedy s Michalem Šmardou, který vás v oné životní kapitole týkající se resortu kultury měl na ministerstvu nahradit, leč to kvůli prezidentu Miloši Zemanovi nakonec nedopadlo.
Já jsem odcházel ze sociální demokracie, kterou vedl tehdejší předseda Jan Hamáček. Česká strana sociálně demokratická se dlouhodobě začala ubírat směrem, který byl příliš aktivistický a liberální. Směrem, který zapomínal na svého tradičního voliče, jenž stranu logicky opustil. Proto jsem se rozhodl také odejít. Stranicky se tedy s Michalem Šmardou nepotkáváme, lidsky také nemáme příležitost – on je v Novém Městě nad Metují, já jsem v Olomouci. Nicméně necítím vůči němu žádnou nevoli. To, že mě měl nahradit, byl přirozený proces hledání nového člena do vlády.
Lidovky.cz: Jak se díváte na odchod ČSSD – strany, ve které jste strávil 20 let – ze sněmovny?
Opravdu mě to mrzí. Do strany mě přivedl její zasloužilý člen a emeritní senátor František Mezihorák, měl jsem a stále mám mezi členy mnoho přátel. Nicméně jsem dlouho pozoroval ten odklon, o kterém jsem již mluvil, dále jsem byl svědkem taky mnoha vnitřních politických rozporů, ve kterých jsem se i já sám jen velmi složitě orientoval, což vše vyústilo rozhodnutím voličů v posledních volbách. Je to škoda, ale na druhou stranu není možné, aby ČSSD hledala vinu jinde než u sebe sama.
Voda, doprava a pracovní příležitosti
Lidovky.cz: Proč kandidujete zrovna v okrese Bruntál? Jestli se nepletu, pocházíte z Olomouce, kde jste působil i jako primátor.
Primárně je třeba říci, že okres Bruntál – je mi 56 let, takže již něco pamatuji, například bývalý Severomoravský kraj – dříve býval spojen s Olomoucí, takže jde o region, který znám. Často jsem zde pobýval i v dětství a mládí. Region i v současnosti hraničí s Olomouckým krajem a mnoho těch problémů je společných a daly by se řešit ve spolupráci. Pro Moravskoslezský kraj je Bruntál občas až moc vzdálený. Myslím si, že jako senátor zde mohu mít propojovací roli.
Druhým důvodem je, že jsem zapojený v celé řadě projektů, které souvisejí s oživováním udržitelného turistického ruchu v Euroregionu Praděd, který sdružuje obce Olomouckého kraje a severní obce Moravskoslezského kraje. Šance pomoci regionu mi připadala zajímavá.
Senátor sehrává jinou roli nežli poslanec, má spíše být mediátorem, trochu možná i regionálním lobbistou. Pohled zvenčí nezatížený různými místními vazbami může být pozitivní pro rozvoj regionu.
Lidovky.cz: Jaká jsou tři základní témata, se kterými kandidujete?
Bruntálsko je úžasný region, má hodně co nabídnout, ale zároveň má spoustu problémů, například vysokou míru nezaměstnanosti. Je komplikované sehnat požadované pracovní místo, ale i naopak, tedy zaměstnance s potřebnou kvalifikací. Je nutné na toto upozornit a hledat řešení, tedy najít investory, kteří přinesou do regionu peníze. Vidím cestu v podpoře udržitelné turistiky, která bude sekundárně vytvářet nové pracovní příležitosti, v rozvoji nových technologií, digitalizaci.
Dalším mým tématem je určitě udržení vody v krajině a její ochrana. Bruntálsko není momentálně jedním z míst, která by byla nejvíce zasažena suchem, ale co není, může v budoucnu rychle být realitou. ČSSD již prosazovala ústavní zakotvení práva každého občana na pitnou vodu, bohužel zákon neměl správnou formu a musel být stažen. Otázkou jsou také přehrady.
Třetí a nejzásadnější věcí je pak dopravní infrastruktura. Napojení Bruntálska na zásadní dopravní stavby. Za zcela klíčovou považuji záchranu Osoblažské úzkokolejky. Je to zároveň záležitost nostalgická, ale taktéž strategická. Železnice v této části země – když jinde plánujeme vysokorychlostní tratě – je v šíleném stavu. Jde zároveň o propojení ČR s Polskem. Ve spojení s úzkokolejkou dochází k podivným situacím, kterým příliš nerozumím.
