Autoři
O výstavě
Výstava Kořeny evropské identity – mezi tradicí a pluralitou představuje prostřednictvím tvorby šesti umělců dialog mezi kulturním dědictvím Evropy a současným uměleckým vyjádřením. Zaměřuje se na čtyři vzájemně propojené oblasti odkazující na kořeny naší kultury: vztah člověka ke krajině a přírodnímu dědictví, folklor a lidové tradice, řemeslo, design a práci s materiálem a křesťanské dědictví v kontextu svobody svědomí a lidské důstojnosti.
Přestože jednotliví autoři vycházejí z odlišných uměleckých přístupů, médií a osobních zkušeností, spojuje jejich díla zájem o hodnoty, příběhy a zkušenosti, které formovaly evropskou kulturní identitu. Výstava ukazuje, že dědictví není pouze odkazem minulosti, ale živou součástí přítomnosti, která se prostřednictvím umění neustále proměňuje a získává nové významy.
Ústředním tématem je vztah mezi tradicí a pluralitou – mezi potřebou uchovávat kulturní kořeny a svobodou interpretovat je novými způsoby. Výstava připomíná, že evropská identita nevyrůstá z jediného příběhu, ale z rozmanitosti kulturních, historických a duchovních zkušeností, které se vzájemně prolínají a obohacují.
Kořeny evropské identity tak otevírají otázku, jakým způsobem dnes přistupujeme k dědictví předchozích generací, jakou roli hraje v utváření naší současnosti a co z něj chceme předat generacím budoucím. Ukazují, že tradice nemusí být překážkou změny, ale může se stát základem otevřené společnosti, která respektuje rozmanitost a chrání svobodu lidského myšlení i tvorby.
Vztah člověka ke krajině reprezentují dva autoři. Pavlína Boráková využívá médium fotografie a jedná se o výběr z autorčiny kolekce Krajinou Jeseníků, jež je osobním svědectvím o vztahu člověka ke krajině, o její kultivaci v kontextu metafyzických hodnot člověka i těch praktických, kdy krajina dává obživu a která i nebo právě díky své proměnlivosti nese stopy minulosti, přítomnosti i budoucnosti, přestože je v ní každý okamžik jedinečný. Krajinomalba druhého autora Michala Stratila není pouze záznamem viděného, ale také připomínkou hlubšího vztahu člověka k přírodě. Krajina v sobě uchovává kulturní paměť i hodnoty, které nám zanechaly předchozí generace. Zároveň nás vybízí k zamyšlení nad tím, jak s tímto dědictvím nakládáme dnes a v jakém stavu je předáme těm, kteří přijdou po nás. Právě v tomto smyslu se Stratilova tvorba přirozeně dotýká širších souvislostí evropské kulturní identity, jejíž nedílnou součástí je po staletí také vztah člověka ke krajině a přírodnímu prostředí.
Folklor a lidové tradice reprezentují díla opět dvou autorů, Dosy Dosse a Tomáše Grmely. Dosy Doss autor představuje své nejnovější dílo, kde se vrací k lidovým kořenům a skrze vizuální náznaky vzdává hold hanáckým krojům a tradicím. Jako rodák z Olomouce je pevně zakotvený v tomto regionu, a proto pro něj tato malba nese hluboký osobní význam. Nešlo mu však o realistické zobrazení, nýbrž o abstraktní přetavení tradičního folkloru do současného výtvarného jazyka. Hanačky se v jeho obraze vynořují a zase mizí – jsou zde přítomné, avšak neurčité a zahalené tajemstvím. Tímto způsobem chce poukázat na fakt, že tyto tradice postupně mizí nebo už pro nás nemají takový význam jako dřív. Skrze dynamické vrstvy barev a gestickou malbu zachycuje tenkou hranici mezi živoucí vzpomínkou a pomalu se vytrácejícím kulturním dědictvím. Obraz je tak Dosyho osobní reflexí toho, co z našeho folkloru ještě zůstalo v kolektivní paměti a co už pomalu upadá v zapomnění. Tomáš Grmela zachycuje svými fotografiemi hanáckou krojovanou svatbu, jež je setkáním tradice, která přetrvává, a současnosti, která se neustále proměňuje. Barevné kroje, lidové zvyky a slavnostní okamžiky v sobě nesou příběh generací, zatímco lidé, kteří je dnes oblékají, dávají těmto tradicím nový život a význam. Autorovy fotografie zachycují právě toto propojení. Prostor, kde se minulost přirozeně potkává s přítomností, kde se tradice nestávají překážkou rozmanitosti, ale jejím pevným bodem. Smyslem je tedy ukázat, že tradice a pluralita nemusí stát proti sobě. Naopak – právě v jejich propojení vzniká prostor, kde může minulost přirozeně žít v přítomnosti.
Řemeslo, design a práce s materiálem reprezentují objekty a textil Nikoly Štoplové, která propojuje svoji tvorbu s tématem výstavy primárně v konkrétní řemeslné technice, která je součástí naší kultury již po staletí. Pečlivým studiem klasických postupů háčkování došla autorka k vlastním přístupům, díky nimž užitkovou techniku dostává do kontextu volného současného umění a to formou intuitivní až procesuální práce s textilem. Její závěsné objekty a instalace reflektují nejen autorčin vlastní vztah právě k dané technice, ale také k naší přírodě a krajině. Reflektuje do nich pocity, které jí toto meditativní prostředí přináší. Tyhle momenty chce divákovi zprostředkovat, skrze vlastní krajinu vytvořenou instalací.
Čtvrtou tematiku křesťanského dědictví v kontextu svobody svědomí a lidské důstojnosti představuje cyklus kreseb Tomáše Pekaře Bez názvu, jenž odráží napětí v tváři olomouckého arcibiskupa Josefa Karla Matochy, který byl komunistickým režimem izolován od veřejnosti a držen v nuceném ústraní. Podobizny jsou bojištěm mezi duchovní spásou a nevyhnutelným přijetím faktu, že člověk ztrácí plnou svobodu. Stažení se do sebe sice zpočátku funguje jako projev vnitřní stability a víry, v prostředí bez přicházející pomoci však vede k postupnému a úplnému zhroucení ve světě, kterému již nelze porozumět. Příběh arcibiskupa Matochy připomíná, že kořeny evropské identity spočívají nejen v křesťanském a kulturním dědictví, ale také v odvaze hájit lidskou důstojnost, svobodu svědomí a duchovní hodnoty i v dobách, kdy jsou vystaveny nejtvrdším zkouškám.
Roots of European Identity – Between Tradition and Plurality
Through the work of six artists, the exhibition Roots of European Identity – Between Tradition and Plurality presents a dialogue between Europe’s cultural heritage and contemporary artistic expression. It focuses on four interconnected areas that point to the roots of our culture: the relationship between people and the landscape and natural heritage; folklore and folk traditions; craft, design and work with materials; and Christian heritage in the context of freedom of conscience and human dignity.
Although the individual artists draw on different artistic approaches, media and personal experiences, their works share an interest in the values, stories and experiences that have shaped European cultural identity. The exhibition shows that heritage is not merely a legacy of the past but a living part of the present, one that is constantly transformed through art and takes on new meanings.
The central theme is the relationship between tradition and plurality – between the need to preserve cultural roots and the freedom to interpret them in new ways. The exhibition reminds us that European identity does not grow out of a single story, but out of a diversity of cultural, historical and spiritual experiences that intertwine and enrich one another.
Roots of European Identity thus raises the question of how we approach the heritage of previous generations today, what role it plays in shaping our present, and what of it we wish to pass on to future generations. It shows that tradition need not be an obstacle to change, but can become the foundation of an open society that respects diversity and protects the freedom of human thought and creation.
The relationship between people and the landscape is represented by two artists. Pavlína Boráková works in the medium of photography, presenting a selection from her collection Through the Landscape of the Jeseníky Mountains. It is a personal testimony to the relationship between people and the landscape, to its cultivation in the context of humanity’s metaphysical values as well as practical ones – the landscape as a source of livelihood. Precisely because of its changeability, the landscape bears traces of the past, present and future, even though every moment within it is unique. The landscape painting of the second artist, Michal Stratil, is not merely a record of what he has seen, but also a reminder of humanity’s deeper relationship with nature. The landscape holds cultural memory and the values left to us by previous generations. At the same time, it invites us to reflect on how we treat this heritage today and in what condition we will hand it on to those who come after us. In this sense, Stratil’s work naturally touches on the broader context of European cultural identity, of which the relationship between people and the landscape and natural environment has been an integral part for centuries.
Folklore and folk traditions are again represented by the work of two artists, Dosy Doss and Tomáš Grmela. Dosy Doss presents his latest work, in which he returns to folk roots and, through visual allusions, pays tribute to the folk costumes and traditions of the Haná region. As a native of Olomouc, he is firmly anchored in the region, and the painting therefore carries deep personal meaning for him. His aim, however, was not a realistic depiction but an abstract recasting of traditional folklore into a contemporary visual language. The Haná women in his painting emerge and vanish again – present, yet indistinct and veiled in mystery. In this way he points to the fact that these traditions are gradually disappearing or no longer hold the significance for us that they once did. Through dynamic layers of colour and gestural painting, he captures the fine line between living memory and a slowly fading cultural heritage. The painting is thus Dosy’s personal reflection on what of our folklore still remains in collective memory and what is slowly sinking into oblivion.
In his photographs, Tomáš Grmela captures a traditional Haná wedding in folk costume – a meeting of a tradition that endures and a present that is constantly changing. The colourful costumes, folk customs and festive moments carry the story of generations, while the people who wear them today give these traditions new life and meaning. The artist’s photographs capture precisely this connection: a space where the past naturally meets the present, where traditions do not become an obstacle to diversity but its firm anchor. The aim is to show that tradition and plurality need not stand against each other. On the contrary – it is precisely in their connection that a space emerges where the past can naturally live on in the present.
Craft, design and work with materials are represented by the objects and textiles of Nikola Štoplová, who connects her work with the theme of the exhibition primarily through a specific craft technique that has been part of our culture for centuries. Through careful study of classical crochet methods, she has arrived at her own approaches, which allow her to bring this utilitarian technique into the context of contemporary fine art through an intuitive, even process-based way of working with textile. Her hanging objects and installations reflect not only her personal relationship to the technique itself, but also to our nature and landscape. Into them she projects the feelings that this meditative environment brings her – moments she seeks to convey to the viewer through a landscape of her own, created by the installation.
The fourth theme, Christian heritage in the context of freedom of conscience and human dignity, is presented by Tomáš Pekař’s cycle of drawings Untitled, which reflects the tension in the face of Josef Karel Matocha, Archbishop of Olomouc, who was isolated from the public by the communist regime and held in forced seclusion. The portraits are a battlefield between spiritual salvation and the inevitable acceptance that one is losing one’s full freedom. Withdrawal into oneself initially serves as an expression of inner stability and faith, but in an environment where no help is coming, it leads to a gradual and complete collapse in a world that can no longer be understood. The story of Archbishop Matocha reminds us that the roots of European identity lie not only in Christian and cultural heritage, but also in the courage to defend human dignity, freedom of conscience and spiritual values, even in times when they face the harshest trials.